Kostel svatých Cyrila a Metoděje

Patří mezi nové kostely, postavené po sametové revoluci. Se stavbou začal porubský farář Josef Gazda na podzim roku 1997 a kostel byl vysvěcen 8. prosince 1998 sídelním biskupem Mons. Františkem Václavem Lobkowiczem. Od vysvěcení až do konce roku 2006 byl kostel filiálním kostelem farnosti Ostrava–Poruba. V souvislosti s množstvím aktivit kolem tohoto kostela a značné samostatnosti pustkoveckého společenství zřídil k 1. lednu 2007 biskup Lobkowicz samostatnou farnost Ostrava–Pustkovec a kostel svatých Cyrila a Metoděje se stal jejím farním chrámem.

Novostavba kostela je řešena na klidném půdorysu řeckého kříže se čtyřmi dominantními prosklenými okenními plochami. Nad vstupem do kostela je ještě jedno menší okno ve tvaru široké spáry, připomínající srpek měsíce.
Umístění kostela dobře vyjadřuje spojení komunikativního dění v okolním prostředí s komunikativním děním, které probíhá ve společenství uvnitř. Vnitřní dispozice stavby záměrně sleduje převedení do duchovního světa. Tím je zaručeno samo bohoslužebné poslání této architektury. Centrální dispozice a dynamika stěn, žeber a kleneb vyjadřují objímající sílu, která menší shromáždění odkazuje na význam poselství lásky. Převod do duchovní transcendence umožňují odhmotněná okna, lomené oblouky a odhmotnění a vertikalita věže.
Meditaci na toto téma napomáhá vitrážové provedení oken. Všechna okna jsou velkoryse řešená a přes svou velikost nepůsobí odlidštěně. Mají své přirozené výtvarné dělení pojící se vhodně s konstrukční nezbytností.
Naproti hlavnímu vstupu je bílá stěna za oltářem vhodně vyřešena krásnou velkou barokní polychromovanou řezbou Krista, který visí na moderním neobvyklém břevně kříže, jehož ramena směřují vzhůru. Celý prostor je velice světlý, vznosný a velebně otevřený do klenby (světlý dřevěný podhled).
Důležité a cenné je i to, že v interiéru nejsou žádné staré provizorní části mobiliáře, ani nové nevkusné artefakty. Prostor kostela je stylově čistý.

Socha Panny Marie a reliéf patronů kostela – svatých Cyrila a Metoděje, po bocích presbytáře, jsou dílem řezbáře J. Staňka. Z jeho dílny je i Křížová cesta v moderním pojetí, reliéf pod oltářem, znázorňující obětování Izáka, sedes s reliéfem zvěstování Páně, věčné světlo nad svatostánkem znázorňující hořící Mojžíšův keř, procesní kříž, stojany na svíce a paškál, víko na křtitelnici se sochou sv. Jana Křtitele, i odkládací stůl na liturgické nádoby – abak – na boku presbytáře.

Zvony jsou z roku 1998

Zhotovil je Josef Tkadlec z Halenkova.
Největší zvon váží 220 kg a byl nazván svatý Cyril. Darovala jej rodina Popelkova.
Prostřední zvon o hmotnosti 150 kg se jmenuje svatá Sylvie a věnovala jej rodina Paláčkova.
Třetí zvon byl pojmenován svatý Metoděj, váží 100 kg a uhradila jej rodina Pravdova.
Svěcení zvonů se konalo v kostele, dosud rozestavěném a bez dveří, s doprovodem elektrofonických varhan, které nejdříve obětavě nainstaloval, a pak na ně také zahrál Ing. Josef Koběrský.

Křížová cesta

Takto postupně byla vytvářena i jednotlivá zastavení Křížové cesty, jejímž tvůrcem je sochař a řezbař Josef Staněk z Bučovic.

Meditace nad první vitráží

Všechno tvorstvo chválí Boha.
První okno by mělo být plné slunce. Symbolizuje cestu ze tmy do světla, tedy přesněji z „noci ukřižování“, kdy se nebe zatmělo. Na pozadí břevna kříže vytryskává slunce – světlo, energie, život – tedy Kristus. Tím, že se pro nás nechal Kristus umučit, vytryskla obrovská energie – napořád do dalších dní, věčná energie, která se rozlévá dodnes. Ze středu té tmy – ve vitráži z fialových a temných modří, „roztrhlé opony nebe“, vystřikují kapky krve – rudé bolesti, „svatozáře krve mučedníků“. Mísí se s krví Kristovou a padají dolů k nám, sem na zem do nás – těžké kapky do kvetoucích jabloní. Rány, jizvy, brány ze slunce otvírají život krajině. Sady zelenobílé jarní zeleně jsou kropeny sluncem. Velikonoce.
To je levá strana okna dole – to kropení krví. Na opačné pravé dolní části okna se vše rozsvěcuje – zlatožluté fanfáry trub, vodotrysk trub a andělů, bílá a zlatá – znovu se slaví vzkříšení.
Aleluja. Kristus z hrobu vstal! To je nesmírná radost, potvrzení a smysl všeho. Pravá radost je žhavá, i když třeba tichá…

Meditace nad druhou vitráží

Panna Maria, Královna míru.
Při práci na druhém okně, tzv. „mariánském“, ještě zuřila v Jugoslávii válka. Proto je dole nápis bellum –válka a pax –mír. Panna Maria je zde znázorněna jako Královna míru – tolik potřebná ochrana v celých dějinách lidstva. „Pod ochranu tvou se utíkáme…“ V celé spodní části okna je země. Země nasáknutá bojem (vpravo dole), to je válka. V růžích jsou trny bolesti. Ze sedmibolestného srdce vyrůstá kytice žhavá utrpením. Strom vyrvaný z kořenů – pod ním rodina – tři ptáčci (pravá část okna směrem ke středu okna). Sad rozkvetlých stromů a luk (levá část okna dole ke středu vitráže) – zemský ráj to napohled (květy dne, ptačí namlouvání, čas lásky). Noční květy, krajina utichlé tajemné noci (levá část okna dole úplně do kraje).
Nad těmito podobami země se vine linie lemu roucha Panny Marie zdobená korálky růžence. Uprostřed růžencové šňůry (střed okna, ve spodních cípech dvou středových polí) je silueta hlavy Panny Marie se dvěma studánkami očí.
Celou střední plochu vitráže (od levého až k pravému okraji okna) vyplňuje plášť Panny Marie. Maria ochránkyně rozprostírá svoji náruč pláště nad celým světem. Směrem nahoru do okna plášť mizí a „rozpouští se v nebe“. Okno se rozzařuje. Ve středních dvou polích nahoře je koruna – „diamant celé vitráže“.
Mariánské symboly – žena oděná sluncem s měsícem pod nohama… Velký srpek měsíce veze jako loď korunu Panny Marie Královny. Hvězda se rozzářila. Nebem pluje oslavené Mariino Mateřství – královna, matka nás všech.

Meditace nad třetí vitráží

Boží chvály.
Okno je umístěno nad kůrem, odkud zní hudba a zpěv. Bože, chválíme Tebe…
Chvály země, jejímž středem je Srdce Ježíšovo. Chvály všeho stvořeného s vděčností a pokorným uznáním Tebe. Píseň celého stvoření obklopuje Krista a tlačí se k němu. Srdce Ježíšovo je středem všeho dění. Je to srdce rozdrásané ostnatým drátem trní světa. Kapky rudé krve z něj tryskají. Srdce je rozryto našimi hříchy, obsypáno boláky našich bolestí na druhých spáchaných.
Srdce je uprostřed otevřené, pro nás probodené. Ze srdce (po obvodě okna dolů obloukem) vede tepna rudé krve. Spojuje hořící keř s hořícím srdcem. Zde se spojuje Starý a Nový zákon. Starý zákon symbolizuje hořící Mojžíšův keř. Tento keř je v levé polovině bohatě rozkvetlý zlatým deštěm. Pravá strana keře, zelená potemnělá země neshoří, ač doutná, plane plamenem. V ohni je odraz srdce, stín vpitý do živého těla. Skrytý v keři hoří krví. Propojení dvou srdcí.
Levou krajní část okna tvoří krajina pouště – plazící se hadi, záhadní živočichové počátečních dnů stvoření… Vítr vane pouští… Život na milované zemi se rozvíjí. Shora mezi keřem a pouští vychází měsíc a hvězdy. Vítr je tiše provívá…
Na úplně opačné straně okna vpravo je výsek rajské krajiny – poetické zákoutí vztahů i nezničené přírody. Voda, louka, ryby, plameňáci, hraní zvířátek, námluvy. Duch se vznáší nad vodami.
Nahoře nad hořícím keřem vpravo od srdce se odráží zmrzlá ledová krajina. S něhou položené blankytné nebe převyšuje hory. Láska hory přenáší!

Meditace nad čtvrtou vitráží

Chvály nebe.
Srdce na dlani. Něžné srdce, něžně na dlani nabízené. Položené a vstávající hořící láskou. Vylétají z něj ptáci i květy. Tmavá brána je brána smrti. Hrob s podnoží sedmi mečů vbodávaných neustále námi. Zraňujeme k smrti Mariino sedmibolestné srdce. Smrtelný motiv vyplňuje levou krajní část okna vklíněnou do klenby stropu.
Z Mariina teplého hřejivého srdce vzlétají květiny. Tvoří věnec Neposkvrněné Panny. Je to věnec vítězný, ale zároveň protkaný květy smutku i bolesti, věnec mučednický. Celý věnec letí vzhůru do nebe, aby na něj všichni mohli vidět. (Motiv květinového věnce rámuje celý střed okna a prochází přes všechna čtyři centrální pole vitráže. Podporuje celé okno.)
Srdce Mariino, něžností pokropené… Jak nejlépe vyjádřit Mariino srdce? Živostí a silou ohně, jemností a krásou květin.
Vpravo jsou andělé kolem Ježíšova narození v Betlémě. Hvězda září. Tam je druhá brána, brána do světla.

Meditace nad vitrážemi jsou zpracovány podle předlohy autora vitráží Jana Jemelky.

Kaple svatých Andělů Strážných

Kaple sv. Andělů Strážných byla vystavěna v roce 1882 a jejím hlavním donátorem byl pustkovecký občan Alois Košař. V letech 1970 – 1975 byla svépomocí provedena její rekonstrukce spojená s vybudováním přístavby. Poděkování za šestileté úsilí na opravě a rozšíření kaple si zaslouží porubští kněží P. Alois Gillig, P. Karel Vlček, P. Pavel Hyvnar, sestry boromejky, dárci za řad farníků a asi 100 pomocníků, bez jejichž obětavé práce by se rekonstrukce nikdy nepodařila.

Kaple před rekonstrukcí 2008 a po této rekonstrukci

V roce 1998 byl nedaleko domečku sester Boromejek vybudován nový kostel sv. sv. Cyrila a Metoděje, který začala farnost používat. Kaple sv. Andělů Strážných zůstala majetkem farnosti. Protože ji farnost nevyužívala, byla zapůjčena pravoslavné církvi, která zde mívá pravidelné nedělní bohoslužby. Do přední části kaple byl proto umístěn ikonostas pro pravoslavnou liturgii. Přítomnost pravoslavných zde je důkazem, že při vzájemné ochotě lze budovat dobré vztahy mezi křesťanskými církvemi. Na začátku měsíce října o památce sv. Andělů Strážných bývá v kapli pravidelně poutní mše sv., které se účastní hojné množství věřících, což je důkazem, že kaple je pro pustkovecké občany stále důležitým místem. V roce 2008 byla za přispění dotace Města Ostravy ve výši 350 000,- Kč a za podpory mnoha dárců jak z řady pustkoveckých občanů, tak i farníků, opravena fasáda kaple a provedeno odvodnění zdiva. V současné době ještě chybí hodně financí na zaplacení dluhu, který římskokatolické farnosti Ostrava Pustkovec v souvislosti s opravou kaple vznikl. Za Vaše dary jsme vděční. Dary můžete předat duchovnímu správci o. Pavlu Moravcovi nebo zaslat na účet farnosti 1661605319/0800, variabilní symbol je 2008. Všem dárcům upřímný dík.

Malý výklad ikonostasu umístněného uvnitř kaple před presbytářem:

Ikonostas je stěna z ikon, která odděluje oltářní část od chrámové lodi. Uprostřed ikonostasu se nacházejí tzv.královské dveře. Nazývají se tak, protože skrze ně vchází Král slávy, Ježíš Kristus, v podobě eucharistických darů. Tudy se na oltář přinášejí při svaté liturgii (mši svaté byzantského obřadu) eucharistické dary, chléb a víno, a před nimi přistupují věřící ke svatému přijímání. V době byzantského císařství tudy přicházel ke svatému přijímání císař.
Na královské dveře se umísťuje ikona zvěstování přesvaté Bohorodice (Panny Marie). Nad královskými dveřmi je umístněna ikona poslední večeře Páně, jež připomíná počátky církve a její hlavní svátost - eucharistii. Po obou stranách královských dveří se nacházejí ikony Ježíše Krista a Panny Marie, jež symbolizují vtělení Syna Božího. Tyto dvě ikony jsou nejvýraznější a tvoří střed ikonostasu jako symbol spojení Starého a Nového zákona a výraz Kristovy vykupitelské oběti.
Na krajích ikonostasu se nacházejí ještě jedny menší dveře, tzv.severní a jižní. Slouží duchovenstvu pro vcházení do oltářní části v době, kdy se nekoná liturgický vchod královskými dveřmi. Na severních dveřích (při pohledu na ikonostas z chrámové lodě vlevo) je ikona svatého Mikuláše, zatímco na jižních (vpravo) je ikona archandělů a nebeských sil (andělů).

Sakrální objekty na katastru Pustkovce (podle stránek obce)

Z novější historie nutno zmínit výstavbu a vysvěcení kostela svatých Cyrila a Metoděje, který byl prvním kostelem postaveným po druhé světové válce v Ostravě. První skutečné kopnutí do země bylo 4. ledna 1998 a 6. prosince v roce 1998 byl chrám vysvěcen a připraven přijmout první účastníky bohoslužeb. Jeho stavba trvala pouze 11 měsíců, což je asi stavební rekord. Kostel je dominantou obvodu a významným centrem živého společenství věřících. Kapacita kostela je pro sedm set osob, s třemi sty místy k sezení. Stavba kostela sv. Cyrila a Metoděje obdržela v roce 2001 čestné uznání za umístění v soutěži "Dům roku" za příklad neokázalého výrazu církevní stavby, která současně se svým vzájemným propojením tvoří jeden celek a harmonizující prvek v okolní urbanistické sídelní struktuře.
Jednolodní objekt kaple Andělů strážných byl postaven v roce 1882 místním občanem. Do současné doby se nedochovaly fresky od akademického malíře Valentina Držkovice a dále původní vyřezávaný dřevěný oltář od neznámého autora.
Socha Nejsvětější srdce Páně pochází z roku 1908 a stojí u kostela sv. Cyrila a Metoděje. Měla pohnutou historii, neboť v době totality měla být zničena. Než byla usazena na nynější místo musela se třikrát přestěhovat.
Kamenný kříž u domu č. 76 na Pustkovecké ulici vznikl v roce 1901.
Kamenný kříž z roku 1935 u kaple byl přemístěn ze zrušeného hřbitova.
Pamětní desky v chrámu Cyrila a Metoděje v interiéru a exteriéru pocházejí z let 1997 a 1998.
Převzato ze stránek obce